První cestování mé dogy

Moje doga okolo světa


Příběh mé německé dogy začíná na Mallorce, kde se se  21.července narodil můj poklad Dorian.
Doriana jsme si přivezli domů do města Can Picafort 10 září, od té doby s námi už sdílel každou minutu našeho života. Musím říct, že již první den si oblíbil cestu autem. Vzhledem k tomu, že jsme s přítelem sami, udělali jsme mu královské místo na zadním sedadle jen pro něj, a to  je do teď jeho nejoblíbenějším místem. Vzhledem k tomu , že jsme plánovali vycestování zpět do České Republiky, chtěli jsme ať si na auto zvyká.
Poslední dny na Malorce:
 V posledních dnech jsem hlavně chtěla ať si užije pro něj velice zdravého procházení v písku. Písek miloval nadevše, skotačil v něm ,poskakoval a hrabal.Někdy úplně zapomněl , že existuje nějaká pánička a zapáleně dováděl ve svém souboji s pískem.Jen těžko se mu odcházelo z pláže zase domů.
Blížil se den balení a nervozity před vycestováním, ovšem na mé doze žádný stres znát nebyl, jednoduše nechal všechno na nás a až přišel ten správný konečný moment hupsl do auta a bylo.Sebou jsme měli všechno řádně přichystané, navštívili jsme před odjezdem lékaře, který nás vybavil užitečnými radami a bylo.
Pas nachystán, láhev vody plná, granulky po ruce a oblíbena hračka přímo tady. Paráda! A jede se! Doprava lodí:
Naše další obavy nastaly u dopravy lodí, nikdy jsme se psy necestovali a tohle byla naše první zkušenost, nevěděli jsem jak to na lodi chodí, tak jsme byli trochu nervozní, ale všechno šlo hladce, náš hrdina se choval naprosto jako doma, jako cesta lodí je pro něj přece běžná věc.

Po příchodu na loď jsme suverénně vzali Doriana do náruči , a dali se hledat naší kajutu. Ale v tom nás zadržel dozorce lodi a nakázal umístit psa do přepravní klece na zádi lodi. Když jsme přišli na místo viděli jsme spoustu klecí ale pejsky kolem žádné,bylo nám Doriho strašně líto a nechtěli jsme od něj odejít, ale bohužel zvířátka měla své návštěvní hodiny. Vystlali jsme klec dvěma ručníky,oblíbenou hračkou a vodou a tak vytvořili útulné doupě. Když jsme Doriana opouštěli, loučil se s námi s velmi srdcervoucím nářkem, což bylo pro nás zprvu ubíjející, ale pravidla jsou pravidla. Nastanou i jiné situace kdy musíme nechat psa samotného ať už doma nebo jinde.
Každopádně jsme neměli moc náladu užívat si krásu plující lodi a netrpělivě jsme čekali na návštěvní hodiny.

Venčení na lodi

A je to tady, uplynuly dvě hodiny a my můžeme navštívit naše stěně. Po příchodu k němu jsme se oba velice uklidnili, našli jsme klidně spícího Doriánka se spoustou pejsků kolem sebe a dokonce i se dvěma koňmi což nás mile překvapilo.Každopádně nás Dorian rychle zbystřil svým čenichem a už byl vzhůru.Koukal na nás trochu uraženým pohledem, který odezněl již po prvním pohlazení a odměněním. Vzali jsme Doriho na krátkou procházku po zádi lodi kde vykonal své potřeby, dali čerstvou vodu, a už se blížilo další odloučení, tentokrát už to nebylo tak těžké, sám si hupsnul do pelechu a už věděl co ho čeká. Tentokrát to proběhlo úplně v klidu, věnoval se svému pamlsku a nechal nás klidně odejít. Byli jsme mnohem klidnější ,už i my jsme si začali užívat vůní slaného větru a krásného pohledu na modře zářící se moře před další návštěvou. Sedm hodin plavby uběhlo celkem rychle a my se vydali na další krok.
 Barcelona-Francie

Jelikož byl Dorian ještě miminko skoro většinu dne jen prospal, ale také to bylo i tím, že když jsme si udělali odpočinek snažili jsme se ho dováděním co nejvíce unavit, a tak jsme ho udrželi po další zbytek cesty velice v klidu.
Dorian si naprosto oblíbil Francii, prozkoumával co se dalo, tolik jiných zápachů, a travička tak hezky zelená. Jednoduše mu šlo znát na očích , že si to nesmírně užívá.
Z Barcelony do Francie jsme urazili již pořádný kus cesty, každé dvě hodiny jsme si dělali přestávku aby jsme dopřáli trochu blaha naší doze. Pravdou je , že tomu jídlu moc nedal, za to vodu pil znamenitě, skoro na každé pumpě jsme plnili novou a novou nádrž
 První noc v hotelu:

Lenošení v prvním hotelu ve Francii

Každý den po náročné cestě jsme si našli hotel, kde jsme nabírali novou sílu a energii na další den.Měli jsme trochu obavy zda bude problém nechat se ubytovat s dogou, ale nebyl. Lidé byli naprosto vstřícní a z pejska byli uneseni. Dostali jsme náš pokoj a všichni tří jsme rovnou hupsli do postele, samozřejmě Dorian vždy vprostřed (což nevím jak budeme řešit, až nám doga vyroste do požadovaných rozměrů). Tato noc se zdála být klidnou ,ale bohužel nebyla. Nevíme co Dorianovi přelítlo přes nos ale choval se jako by to ani nebyl on. Snažil se poutat pozornost jakýmikoliv způsoby, trhal přikrývku, kousal, kňoural a nedal se nijak uklidnit, když jsme se snažili ho zabavit hrou, zacházel s námi agresivně. Nakonec jsme ho museli vzít ven na procházku aby nevzbudil celý hotel. Venku se poměrně zklidnil a tak jsme se vrátili na pokoj kde už pokojně usnul. Ráno jsme se po velké únavě vzbudili až v deset hodit ráno. Teda kromě Doriana , který nadále klidně spal, což mě trochu překvapilo , protože on je právě ten který se venčí rád už v pět či šest hodin ráno.
No tak jsme tedy lenocha probudili a vydali se na snídaní , kde dostal spoustu pamlsků a mohl si volně poletovat což mě také překvapilo.
Všichni jsme si naplnili břicha a dopřáli si ještě pauzičku na pokoji, kde Dorian velice zaujatě sledoval francouzské pohádky v televizi.A jelo se dál.
Další noc jsme se zabydleli v dalším hotelu , kde nás také velice přívětivě se psem přivítali, dokonce jsme dostali i vlastní ručník pro náš chlupatý přírůstek.A tak jsme se všichni řádně umyli a uložili ke spánku, tuto noc byl Dorian opravdu klidný, dokonce jsme se s tatínkem vydali na teplou polévku a Doriana jsme nechali v pokoji úplně samého a proběhlo to v úplném tichu. Byl tak unavený , že ani nepostřehl okamžik kdy jsme se vytratili z pokoje.
Ráno jsme si zase všichni pochutnali na snídaní, kde Dorian opět vyloudil pamlsky a jelo se do Německa.
V Německu:
Dorian už bezprostředně hnal k našemu autu a netrpělivě čekal u dveří. Z toho jsme měli velkou radost, že jízdu autem neodmítal nebo že mu nezpůsobovala nevolnost.
V cestě jsme pokračovali stejným způsobem jako předtím, dodržovali přestávky a pravidelně si se psem hráli. Sem tam jsme mu jízdu zpestřili kousací  kostí a jindy zase pamlskem.
V Německu už nebylo tolik času na prozkoumávání ,jelikož jsme tam netrávili tak dlouhou dobu, jednalo se jen o jediný den před ubytováním v posledním hotelu. Na tento hotel jsme narazili téměř náhodou kdy jsme u něj jen zastavili abychom vyvenčili Doriana. Hráli jsme si , hráli jsme si ,až jsme úplně přestali vnímat, že si musíme dávat pozor na věci. Byla to docela nepříjemná zkušenost když jsme z místa odpočinku odjeli, ale bohužel bez peněženky kde jsme měli veškeré finance.Ale nakonec vše dobře dopadlo, vrátili jsme se na místo, a svou peněženku nalezli na recepci tohoto hotelu. Štěstím bez sebe jsme si tedy zakoupili noc v tomto opravdu nádherném hotelu. Pejsek opět nebyl problémem. Tato noc byla úplně ze všech nejlepší , pokoj byl velice prostorný a Dorian  měl fůru místa na hraní s Mr.Vegetable (jeho oblíbená hračka ve tvaru zeleniny:) )
Ovšem brzy se nám unavil a ulehl do postele, tentokrát měl jednu svou postel úplně sám pro sebe což byl pro něj skvost.Jelikož jsme bydleli ve vysokém patře uložili jsme na náš balkon ručník kde Doriánek znamenitě vykonával svou potřebu přes noc. Ráno se pochopitelně Dorian objevil v naší posteli nikterak v té své,což mě tedy vůbec nepřekvapilo:)
A opět jsme nabrali sil a vydali se dál. Tenkrát už byl domov na dosah ruky a jen pár hodin cesty před námí.
A jsme v Praze
Dostáváme se na očekávané území naší země a velice si to užíváme, již pomalu seznamuji Doriana s českou řečí, doposud byl zvyklý jen na anglické čí Španělské povely, jelikož mezi sebou s přítelem i se psem hovoříme anglicky. Na povel jako "Come here" nebo "good boy"slyší velice dobře, bohužel povel "pojď sem" či "pašáček" už mu děla problém.

Tak tedy v Praze jsme se rozhodli navštívit mou velice dobrou kamarádku, která měla také nově pořízené štěně rotvajlera jménem Morf, shodou náhod bylo její štěně narozené stejný den jako bylo to naše, a tak byl super nápad naše psiska seznámit. No páni to jste měli vidět, jak ti spolu dováděli. Bylo to téměř jeho první seznámení s jiným psem a proběhlo to super. Na pár okamžiků maminka vůbec neexistovala jen když byl čas krmení.:)

Pejsi spolu skotačili přibližně tří dny a pak jsme se vydali úplně domů na Moravu kde momentálně žijeme.
                                                                      Příjezd domů

Příjezd domů byl také úplně senzační, rychle se všemi seznámil a teď už se kompletně pohodlně zabydlel. Doma mě čekal náš další roční pes Josh, který žije s mými rodiči a tak má teď super společníka na každý den. Jsou neuvěřitelná dvojka ,když spolu dovádějí je radost je sledovat.
Jsem ráda, že to tak všechno dopadlo a že vidím svou dogu šťastnou. Když jdeme na zahradu je úplně jako malé dítě, běhá s velikým nadšením a z chutí všechno prozkoumávat. A tak jsem ráda ,že jsem neudělala v ničem chybu.Že všechno proběhlo v naprostém pořádku a lidem, kteří se rozhodují vycestovat s dogou také někam do zahraničí musím jedině doporučit.



Doufám, že vás můj příběh alespoň trochu zaujal a možná si z něj i něco odnesete.